o kyanotypii aneb Berlínská modř kouzlem stvořená…

Kyanotypie je historická fotografická technika, fotochemický modrotisk objevený Johnem Herschelem v roce 1842, tedy více jak 15 let po vynálezu fotografie. Právě nástup klasické fotografie spolu s výraznou modří kyanotypie byly zřejmě hlavní důvody, proč se kyanotypie nerozšířila a dnes se používá téměř výhradně pro uměleckou nebo hobby tvorbu.

Herschel vytvořil první působivé fotogramy ptačích per a následně využíval kyanotypii spíše jako kopírovací techniku, o rok později se přidala britská fotografka Anna Atkinsová, která v roce 1843 vydala vůbec první knihu s fotografickými ilustracemi, kde byly použity fotogramy mořských řas a chaluh.

V polovině 19. století byla kyanotypie využívána v terénní práci ke zhotovování kontaktních kopií z negativů získaných mokrým kolódiovým procesem. Nejvíce se po Herschelově vzoru uplatnil princip kyanotypie pro kopírovací účely, možná si ještě vzpomenete na stavební a strojírenské výkresy nazývané „modráky“.

Z pohledu chemie je kyanotypie založena na citlivosti železitých solí ke světlu. Citlivá vrstva obsahuje citronan železitoamonný zelený (označovaný též jako citran anebo citronan amonno-železitý) a hexakyanidoželezitan draselný (červená krevní sůl, označovaný též jako ferrikyanid draselný, starším názvem také hexakyanoželezitan). Denní světlo obsahuje určitý podíl UV záření, a to redukuje železité ionty v těchto sloučeninách z části na železnaté. Tím vznikají sloučeniny modré barvy – jednak tzv. Berlínská modř (někdy též označovaná jako pruská modř) – hexakyanoželeznatan železitý, a jednak Turnbullova modř – hexakyanoželezitan železnatý. Obě tato barviva jsou jasně modrá a obraz je tvořen jejich směsí v různém poměru podle podmínek vzniku.

Pokud z naší nabídky vyberete sadu „PROFI“ pro odvážné tvůrce, buďte připraveni na dobrodružné testování chemických i fyzikálních vlastností podkladových materiálů. Kromě obvyklého papíru, je možné vytvořit kyanotypii také na jiné přírodní materiály, ideálně třeba na textil, kůži nebo i dřevo. Obecně ale platí, že kyanotypie má raději prostředí v oblasti mírně kyselých hodnot pH. Papíry vybírejte slabě kyselé anebo pH neutrální, maximálně do hodnot pH = 7,5. Dejte také pozor na různá aditiva, která mohou měnit průběh chemické reakce (většinou k naší nelibosti), vhodné je vyzkoušet také nasákavost materiálu, která ovlivní množství potřebné chemikálie i hloubku vznikajících barev.

Pro kreativní a výukové sady MAXIMUZA „kyanotypie bez chemie“ používáme kvalitní akvarelové papíry vysoké gramáže, nižší nasákavosti, pH hodnot 6,5-7, bez chemických přísad. Oblíbené jsou jemné rastry a struktury, které zdůrazňují hloubku a posouvají výsledný umělecký efekt.

POZOR! Tvorba kyanotypie vytváří závislost! Jedno kouzlo vám stačit nebude:)